Vyšší zdanění bohatých aneb daň za úspěch

Přemýšlel jsem dlouhou dobu nad tím, zdali je správné zdanit bohaté či není a dospěl jsem k závěru...

Nejdříve bych se rád pozastavil na několika skutečnostmi, které by z vyššího zdanění lidí s vysokými příjmy mohli hrát relativně významnou roli. V první řadě se tedy opíráme o skutečnost, že je nutno stanovit sazbu daně, stanovit hladinu, od které by se počítala vyšší daň z přijmu fyzické osoby a zároveň stanovit strop pro parametr.

Představme si, ač to tak ani náhodou není, že 25 000 Kč je průměrný, reálný plat (vážený průměr).  Jak stanovit, že plat, který pobírám, je vysoký dostatečně na to, abych mohl platit solidární daň, resp. zvýšenou daň z příjmu fyzické osoby?

Řekněme, že by s každým násobkem průměrné měsíční mzdy vzrostla daň o 5%. Řekněme tedy, že růst platu o 1 Kč by zvedl daň o 0,0002666%. Nárůst platu o 75 000 Kč oproti průměrnému platu by pak vedl k růstu daně o 20%. Nyní je nutné stanovit strop, který by byl stanoven pro růst sazby daně. Představme si, že jste vrcholový manažer vlastnící 5 firem s příjmem 5 milionů měsíčně. Problém je, že by nebylo asi příliš férové, kdyby takový jedinec platil na daních ze svých 100 procent příjmu musel platit 1338% (asi by si musel půjčit 1238% procent ze svého platu někde jinde). Když nastavíme strop pro růst parametru daně z přijmu fyzické osoby na 100 000 Kč měsíčně, jak k tomu přijde někdo, kdo vydělává "jen" 100 000 Kč a musí odvést 35% a někdo, kdo vydělává 600 000 Kč měsíčně, odvádí menší procento z platu.

Zde se mi již z morálního důvodu rozchází názor s některými "přesociálně smýšlejícími ekonomy".  Progresivní daň tedy bude stále některé skupiny znevýhodňovat, nicméně tento model by byl spravedlivý. Svým vyšším platem bude každý participovat na podpoře těch, kteří vydělávají pod tuto hranici.

Pojetí této solidární daně v české zemi je však trochu problematické. V první řadě se nechce platit všem, takže ti, kteří nevydělávají více jak 60 000 Kč měsíčně, nebudou chtít s tímto modelem souhlasit. Pak se ale vytrácí spravedlivost daně, neboť daň by v žádném případě neměla postihovat jen některé skupiny lidí – ne rozhodně daň z přijmu fyzické osoby.

Zkusíme tedy druhý model, kdy stanovíme, že od 60.000 Kč/ měsíc bude růst parametru o nějaké číslo. Proč nějaké číslo? Výběr daní se řídí mnoha faktory a existuje nepřeberné množství definic a teoretických postupů, jak optimalizovat sazby, aby došlo ke zvýšení výběru. Problematika výběru progresivní daně u fyzických osob se dle mého mínění opírá o pragmatismus. Tedy o skutečná čísla statistického úřadu, který prozradí, kdo kolik a v jaké četnosti bere. V tomto případě je nesmírně důležité slovo četnost. Pokud se budeme bavit o lidech, kteří berou plat vyšší než 500 000 Kč/ měsíc, není jich rozhodně tolik. Budeme-li se bavit o těch, kteří berou 60.000 - 200.00´0 Kč/ měsíčně, bude tato skupina podstatně rozsáhlejší a výběr zvýšené daně by měl v tomto případě mnohem lepší dopad, nežli postihovat ty, kteří berou obrovské částky. Zde je tento výběr zanedbatelný.

ukázka:

Deset bratrů rodiny Royal bere dohromady 5.000.000 Kč, tedy každý bere 500.000 Kč. Pokud by byli zdaněni pracující s příjmem nad 150.000 Kč sazbou 50%, odevzdají ze svého platu cca okolo 250.000 Kč, tedy 2,5 milionu korun (sociální a zdravotní nechme stranou pro lepší názornost).

Na deset takto dobře vydělávajících jedinců existuje 100 jedinců, kteří vydělávají 150.000 Kč. Stanovíme-li tedy, že lidé vydělávající budou platit daň z příjmu právnické osoby 30% - tedy 45000 Kč z platu, vybere se 4.500.000 Kč. Vybere se o polovinu více. Bavme se tedy opět o spravedlivosti.

Otázky, které je nutné zodpovědět:

Jak vysoký plat musí být, abychom platili daň bohatých?

Jak vysoko je strop pro placení této daně?

Pokud bude daň progresivní i ve svém parametru, o kolik má růst?

Kde je strop růstu tohoto parametru?

Aby daň nemohla sloužit jako strašák a nástroj, jak rozhořčit lidi, musí být spravedlivá a obhajitelná. Ať už bere kdokoliv jakýkoli plat, není obhajitelné, aby mu bylo sebráno třeba až 75% platu, tak jako tomu je ve Francii.  Budete namítat, že jsme sobci, když nechceme platit na ostatní, ale je nutné si uvědomit jednu věc!

Pokud bude daň pro bohaté povinností, zákonem nařízenou povinností, bude nás štvát a budeme se ji bránit, či se před ní schovávat. Když povinností nebude, možná se stane to, že bohatí lidé sami budou chtít dávat více.  K čemuž i dolarový miliardáři po celém světě nabádají. Jestliže jim však sáhne někdo na majetek zákonem, jen těžko lze nepochopit, že se to těmto osobám nelíbí.

Pokud se tedy chci postavit na nějakou stranu barikády, nelze se postavit jinam než na stranu těch, kteří zastávají názor, že procentní sazba je dostatečně vystihující. Všichni ze svého platu odvedou stejně!