Daň z přidané hodnoty (DPH) poroste i v Evropě

Růst sazby DPH lze velice jednoduše obhájit. Jelikož je daň z přidané hodnoty placena de facto přímo - každým z nás, je snadno spravovatelná. Ostatní daně, které tvoří příjem do státní kasy, jsou složitější na výběr a dají se lépe obcházet. Viz spotřební daň (pravidelně slyšíme o daňových únicích na pohonných hmotách atd.) Jelikož každý stát potřebuje relativně stálý, předpokládatelný (bez velikých výkyvů) příjem, je DPH tou správnou volbou.

Itálie se rozhodla zvýšit základní sazbu daně z přidané hodnoty z 21% na 22% resp. u snížené sazby zvýšit z 10% na 11%.

Severské země jsou známy tím, že je zde jedna z nejvyšších daňových zátěží. Finsko se rozhodlo zvýšit svoji základní sazbu DPH z 23% na 24% resp. ze 13% na 14% u základní sazby. V době ekonomické krize však hrozí riziko, že parametrická úprava daně může negativně ovlivnit konečný výběr daně. Příkladem budiž Španělsko, kde při zvýšení DPH v září letošního roku došlo k jedenácti procentnímu propadu maloobchodních tržeb. Můžeme se pak ptát, zdali to není propad jen papírový, zdali se více neobchoduje načerno - obchodní transakce nejsou vedeny v rámci účetnictví či daňové evidence, tudíž nejsou přiznány ani k daňovému přiznání třeba právě pro DPH. Pokud nastane stav, kdy Česká republika sníží základní sazbu DPH na 17,5% resp. zvýší sníženou sazbu na 17,5%, budeme míti jednu z nejnižších základních sazeb a jednu z nejvyšších snížených sazeb.

Sazby DPH v Evropě jsou v širokém intervalu, efektivita jejich výběru je výrazně rozdílná.

Severské země mají nejnižší korupci v rámci celého světa. Prostředky, které neutíkají korupčními tunely, jež jsou napojeny na kmotry nejen politické sféry, jsou zpátky investovány do rozvoje státu, sociální politiky a klíčových pilířů nejen ekonomické stability státu.