SLUTO s.r.o.
Autor: SLUTO s.r.o. - účetnictví a daňová kancelář Praha
Vedení účetnictví, daňová evidence, v našich kancelářích i u klienta, případně vzdáleným přístupem, hostování účetního software, služby v oblastech…
Možná to znáte také. Blíží se datum, kdy musíme odevzdat daňové přiznání. Vůbec se Vám do toho nechce a máte pocit, že pokud ho nějakým záhadným způsobem sesmolíte, finanční úřad vás za něj dozajista odmění prémií v hodnotě několika desítek dní práce zadarmo. Den daňové svobody pro Vás nenávratně zmizí za druhou polovinou roku, a tolik kýžený den bude rázem v říjnu.
Před pár dny jsem se svým známým řešil vcelku palčivý problém. Můj kamarád pochází z Kypru, kde má svoji daňovou povinnost. Má daňová povinnost je České republice. Mnoho let jsme byli obchodní partneři, až jsme se rozhodli, že bychom mohli pro oba lépe optimalizovat daně. Přeci jen člověk nechce platit tak strašné částky, které jen sotva putují tam, kam by měly. Po dlouhých a náročných hodinách konzultací s daňovými a právními poradci jsme dospěli k závěru, že si věříme natolik, že vnukneme život společné firmě. Respektive z jedné firmy vytvoříme mateřskou společnost a druhá bude dceřiná. Pro oba tím vznikne vyšší jistota a stálost odbytu. Pokud je tento model nastaven správně, funguje geniálně. Dovážíte-li zboží ze zemí mimo Evropskou unii, můžete velice snadno získat kvalitní a abnormálně levné subdodavatelské služby. Vzniká vám povinná editační povinnost. Ta reguluje ceny se spřízněnými osobami na úroveň obvyklou.
Editační povinnost jsme splnili, tudíž máme posvěcené naše obchodování. Měli bychom si však uvědomit závažnost kroku, který jsme se rozhodli podstoupit. Rázem se mění hierarchie zákonů a smluv, které upravují naše chování před Evropskou unií, mezi státy a na lokální tj. státní úrovni. Po prvním měsíci jsem měl tudíž pocit, že jsem musel být nepříčetný, když jsem se dobrovolně rozhodl podstoupit tento krok. Během jednoho měsíce jsem z relativně klidného účetnictví (ač je v České republice neúměrně vysoká nepřímá daňová zátěž poplatníka oproti takřka zbytku světa, které sice spolykalo pár desítek tisíc a pár set hodin práce), přešel na něco, co opravdu sám nezvládnu. Zprvu jsem si říkal, že se zase toho tolik nezmění. Když mi má účetní se smutným pohledem řekla více, pochopil jsem. Přesněji řekla: "Promiňte mi to, ale Mezinárodní smlouvy o dvojím zdanění, hledání daňového domicilu a … ( a připojila v tu chvíli pro mě ještě pár sprostých slov), nepředstavují to, čím byste chtěl zakončit svůj život.“ Znejistil jsem. Nebylo nic snazšího nežli zavolat mému Tureckému příteli. Po dvou otravných větách od operátora, kam že to zase nevolám, jsem na druhé straně zaslechl rozesmátý hlas Nazima. Lámanou češtinou my vysvětlil, že leží na pláži a provádí ranní hygienu svého účtu a přemýšlí, jestli si koupit vodní skútr nebo motorku. Nevěděl jsem, jestli jít požádat o exil, koupit si provaz, nebo zahodit telefon do hlučné, smradlavé a stojící magistrály.
Nazim po pár vteřinách prokoukl moji náladu. S lehčím popíchnutím se optal, co mě vlastně tíží. Zeptal jsem se ho tedy: „Nazime, jak často, kolik a komu platíš daně? "No, platím deset procent z toho, co si vydělám tady, ale to, co vydělám u Vás…," a zasmál se. "Takže asi neplatíš skoro sto padesát tisíc ročně za vytvoření dílčího základu daně, asi Ti pak ze zisku nevezmou pětinu, že?“ V tu chvíli jsem se zase rozohnil, zastavil jsem u krajnice a nevěnujíce pozornost troubícím autům zapálil jsem si cigaretu, rozloučil se s Nazimem a začal přemýšlet nad tím, zdali má smysl podnikat a spolupracovat se zahraničními partnery. Do toho jsem si vzpomněl na fakt, že mi stát na DPH ještě zadržuje půl milionu, dokud nezaplatí ten, kdo se mnou nemá nic společného jen jsem od něj odebral zboží.
V tuto chvíli jsem měl vážně pocit, že nemá cenu podnikat, i přes to, že pro stát toho dělám tolik. Najednou mám pocit, že každá kauza, kterou jsem četl, o daňových únicích může za to, že někdo měl potřebu dělat zákony pro nepoctivce na úkor těch, kteří se snaží. Do toho z rádia ministr financí za přitakávání moderátorky hlásá, jak se daří potírat zločiny na DPH. V tu chvíli je mi už to jasné. Je leden a já už jen stěží stihnu odevzdat daňové přiznání tak, abych nedostal půlmilionovou pokutu. Laboruji nad tím, zdali mám podat daňové přiznání, které "přestřelím" a pak podám opravné. Úrok, který bych musil v opačném případě státu platit, mi stát určitě nedá. Finanční prostředky v tuto chvíli nutně potřebuji a nechci si brát půjčku.
Vyhledat pomoc zaběhlé účetní a daňové kanceláře, to byl poslední nápad, který mě napadl. Po chvilce hledání na internetu mi v hlavě utkvěla adresa www.sluto.cz. Nečekal jsem na nic a vydal jsem se poklidnou chůzí k pražské pobočce. Přívětivě jsem byl přivítán, a tak jsem začal chronologicky vyprávět svůj příběh, který jsem zakončil tím, že mám chuť skončit.
V tu chvíli mi příjemná paní začal vysvětlovat, že pokud své služby přesune tzv. outsourcuje na společnost, která se zabývá daňovým poradenstvím, získám tři měsíce času navíc pro nakládání s kapitálem, který bych jinak musel odvést již prvního dubna, že cena je velice příznivá a že ušetřím spoustu času, který můžu věnovat třeba budování mezinárodních vztahů na návštěvě u Nazima.
Komplexní služby, které od základu postaví mé účetnictví na vlastní nohy a dovedou až k daňovému přiznání tak, že to na svém volném čase ani nepocítím, byly tak velikým lákadlem, že jsem ani chvíli neotálel. A tak Vám píši z Kypru, že naše partnerství s Nazimem již pár let klape a já si spolupráci se SLUTO strašně pochvaluji. A pak že všechno zlé…
Pobočka BRNO:
Křenová 186/60, 602 00 Brno 2
tel.: +420 530 500 900
Pobočka PRAHA:
Týnská 1053/21, 110 00 Praha 1
tel.: +420 226 202 200
Pobočka BRATISLAVA:
Záhradnícka 4151/27, 811 07 Bratislava 2
tel.: +421 2/32 11 40 11
